Základní dělení psychoterapie (směry psychoterapie)
U kolébky psychoterapie stála významná osobnost, neuropsychiatr, zakladatel psychoanalýzy a rodák z Příbora na Moravě Sigmund Freud. V roce 1900 vydal svůj Výklad snů a tímto datem lze časovat i vznik psychoanalýzy. Na počátku 20. století položila tedy psychoanalýza základy psychoterapie, která se postupně rozvinula do mnoha nových směrů a proudů. K dalšímu vývoji přispěli v počátcích mj. C. G. Jung (analytická psychologie), A. Adler (individuální psychologie), A. H. Maslow (humanistická psychologie) a B. F. Skinner (behaviorismus).
V současnosti existuje několik desítek základních přístupů, pro naše účely a jednoduchou orientaci zde však uvedeme jen osm nejzákladnějších:
- humanistická psychoterapie (též zkušenostní, filozofující – Rogersovská psychoterapie, Gestalt terapie, daseinsanalýza, logoterapie)
- hlubinná psychoterapie (též dynamická – vychází z psychoanalýzy a jejích současných směrů)
- behaviorální psychoterapie (vychází z teorie učení a kognitivní psychologie)
- sugestivní a hypnoterapeutický přístup (direktivní, manipulativní přístup)
- relaxační a psychofyziologické postupy (autogenní trénink, progresivní svalová relaxace aj.)
- systémové, systemické a komunikační pojetí (uplatnění zejména v rodinné a párové psychoterapii)
- transpersonální psychoterapie (zakladatelem Stanislav Grof)
- integrativní a obecné pojetí (např. integrovaná psychoterapie manželů Knoblochových)
Použitá literatura:
Vymětal J., (2003): Úvod do psychoterapie, Grada
Kratochvíl S., (2006): Základy psychoterapie, Portál